Lunchmeat Studio: The Grief of Misfit Cathedrals  

Lunchmeat Studio:
The Grief of Misfit Cathedrals   
Žal nechtěných katedrál

12/10 2023—19/1 2024 
Galerie 3

Kurátorka: Iva Polanecká (Kunsthalle Praha, Aw! Lab)

 Audiovizuální dílo The Grief of Misfit Cathedrals se zabývá fenoménem opuštěných industriálních objektů, které se po ztrátě původní funkce stávají solitéry v městském prostoru.   

Jejich monumentální betonové skelety dominují okolní krajině a svým měřítkem a proporcemi připomínají starou sakrální architekturu. Ve své prázdnotě neúprosně zrcadlí plynutí času a působení nejrůznějších socio-ekonomických sil a vlivů, vepsaných do jejich současného stavu.  

Melancholická atmosféra imerzivního filmového formátu, umocněného vícekanálovým prostorovým zvukem, dává pocítit inspiraci japonským konceptem mono no aware, neboli smířením se s pomíjivostí věcí a spatřováním krásy v zániku. Podobná emoce proniká i díly evropského romantismu, jejichž děj se často odehrává na pozadí antických nebo středověkých ruin.  

Lineární experimentální projekt z dílny Lunchmeat Studia je formálně vystavěný na technicky precizních 3D skenech míst přežívajících mimo rytmus města. Jejich křehká a zároveň lehce surová krása tak zůstává uchována navzdory postupující entropii.  

Výsledná audiovizuální instalace pak otvírá mimo jiné otázky spojené s pamětí místa, estetickou hodnotou rozpadu nebo současnou proměnou kulturní krajiny.

© Vojtěch Veškrna

“Aw! Lab je svobodný a bezpečný prostor, skoro až laboratoř, která nám umožňuje zkoušet nové formy umění, zjišťovat jejich výstavní potenciál a sílu přežít ve světě výtvarného umění. Právě proto jsem oslovila Jakuba Peška a celé Lunchmeat Studio, jehož je součástí. Jejich projekty totiž často mají velmi silný přesah do výtvarného umění, ale také do současné hudby nebo do audiovizuálního experimentu. Chtěla jsem společně s nimi vytvořit hodnotný projekt, který bude fungovat v galerijním prostředí Kunsthalle a bude tu k vidění delší dobu,” přibližuje svůj záměr kurátorka výstavy Iva Polanecká, jež instalaci popisuje v intencích transcendentálního hudebně-vizuálního zážitku.

Lunchmeat Studio, kolektiv nezávislých umělkyň a umělců, který se zabývá novými technologiemi v umění. Již čtrnáct let pořádá úspěšný Lunchmeat Festival a často vyhledává a prozkoumává jedinečná místa, jež sice společnost opomíjí, stále ovšem dokaží uhranout geniem loci.

“Téma nám rostlo pod rukama a my se postupně dostávali do podstaty jednotlivých míst, jejich příběhů a minulých, současných nebo hypotetických budoucích vztahů s okolní společností. Nechceme, aby diváci o výstavě přemýšleli jako troskách post-industriálních staveb, ale aby se skutečně zamysleli nad tím, co je pro ně hezké a co je skutečně potřeba zachovat—do jaké míry je nutné rekonstruovat zbytky něčeho, co už člověk jednou vytvořil a co se následně po řadě let stalo jakousi ruinou,” přemýšlí umělec a režisér instalace Jakub Pešek z Lunchmeat Studia. Upomíná tak na jeden z klíčových aspektů výstavy—princip mono no aware vycházející z japonské kultury.

Jedná se o koncept, jenž učí oceňovat krásu věcí, které nemusí být nutně líbivé—stačí, že existují a člověku dávají pocítit sílu okamžiku i smutku nad jeho pomíjivostí.

© Nikola Schnitzerová

“Pracujeme v čase, který divákům nemusí být jasný, je to spíše takové bezčasí, v němž vytváříme iluzi, která by měla inspirovat k přemýšlení o tom, co jsme to vlastně viděli a jak a proč to k nám promlouvá,” zdůrazňuje Pešek s tím, že kompletní 3D scan vybraných budov—dle jeho slov “vyděděnců společnosti”—byl sám o sobě experimentálním procesem. Vznikal prostřednictvím tzv. fotogrammetrie, moderní technologie, při níž se právě skrze fotografie sbírají data o fyzických objektech a prostředí. Lunchmeat Studio tak několik měsíců trávilo důsledným mapováním vybraných pražských a kladenských industriálních staveb. Výsledný model, který návštěvnictvo sleduje během projekcí, je pak syntézou těchto chátrajících a nyní již pečlivě zdokumentovaných a tím pádem i uchovaných, archivovaných objektů.